Pár slov za Šamanem
Vložil Mum alAthin   
Neděle, 26 Květen 2013 21:32

Zdeněk Zachodil, alias Tunelář, alias Big Shaman. Kaźdé z těch jmen něco znamená a povídání o každém by vydalo na jeden celý život. Syn, manžel, otec by se třeba vešel pod občanské jméno. Tunelář budiž vyhrazen pro jeho práci v podzemí, dolování uranové rudy, stavbu kolektorů, ale také vedení nejlepší SF speciálky v našem století a dlouholetou spoluorganizaci Draconu. Big Shaman pak dal světu Conan Society, vydupal nový brněnský con z ničeho a dalšími zázraky jej živil až podnes. Všechny tři ty životy žil propojeně, nikdy neodděloval, nešlo říci "teď jsem mluvil s tímhle" - vždycky to byl Zdenál v celé své kráse a ukecanosti.

Mluvil. Mluvil často a rychle, během pěti minut jste měli hlavu plnou informací a zpracovávali jste je dalších čtrnáct dnů. Věděl snad o všem, co se šustlo - ať to byly novinky na knižním trhu nebo fandomové klepy. Vybudoval si ohromnou síť přátel a známých, kteří s ním kdykoli rádi poseděli. Jen málokoho si znepřátelil, a pokud už k takové věci došlo, on nebýval příčinou. Byl otevřený a předpokládal, že svět mu bude oplácet stejnou mincí - jakýmsi kouzlem to fungovalo, byť vyhovět jeho nárokům nebývalo občas snadné.

Vejdete do knihkupectví, máte nejasnou představu o knize, kterou jste kdysi četli - snad pár postav, snad útržek zápletky. Tunelář neomylně sahá do police, krabice s antikvariátem, nebo vám alespoň sděluje přesné údaje o hledané knize a nabízí podobné. Byl dokonalý obchodník. Zajít si do Arrakisu znamenalo vždycky odcházet s mnohem víc knihami, než kolik jste byli původně ochotni koupit. A málokdy jste litovali - měl dokonalý přehled o vkusu svých zákazníků.

Seznámili jsme se jako organizátoři Draconu v devadesátých letech. On měl na starosti ochranku, já tehdy coby organizátorské ucho šatnu. Jako holky pro všechno jsme oficiálně spadali pod jeho vedení, což občas ústilo v zajímavé situace, protože o "svoje lidi" se vždycky staral s rodičovskou vstřícností. V té době založil Conan Society a naše první vystoupení - divadelní představení o Conanovi - bylo potrhlé a úžasné zároveň. Tunelář/Big Shaman pak podpořil a vyprovokoval hromadu dalších lidí k tvorbě.

Pak Dracon padl - měsíc před datem akce jsme byli postaveni před hotovou věc. Seděli jsme tehdy s Jobem a Tunelářem a říkame si: "Takhle to přece nemůže skončit! Con v Brně musí být!" Měli nás za blázny (oprávněně). Během tří týdnů Job zařídil hotel, Tunelář věci kolem provozu a já objel kompletní seznam svých přátel a známých po republice, abych našel přednášející a dostatečně sebevražedné organizátory. Ten con pak proběhl jako LastMinuteCon. Už nikdy nechci žádnou akci dělat takhle, ale byl to úžasný pocit.

Seděli jsme s Tunelářem a Tai Kalanu na "dotočné," všichni kruhy pod očima, pražská část organizátorů dávno pryč, a Šaman povídá: "A co dál?" Zamysleli jsme se. "Jestli chceš cony v Brně zvednout z popela, potřebuješ pěkný název. Co takhle FenixCon?" povídám. Chytil se toho. A chytil také nás. Další roky, než jsem zjistil, že prostě na organizaci větších akcí (byť třeba dočasně) už nemám sílu, jsme dělali všechno, co se dalo, aby to fungovalo. Šaman nás spoutal svým kouzlem a pak spoutával další lidi, a vždycky to fungovalo. Byl dokonalý - na každé svatbě nevěsta, na každém pohřbu nebožtík - s perfektním vhledem do potřeb účastníků. Na sebe přitom moc nedbal, akce vždycky měla přednost.

Pokud se dívám zpět, vidím, že vždycky dokázal z věci, kterou vlastně nikdo už nechce, udělat záležitost, kterou všichni obdivují. Tak se to stalo s FénixConem, stejný případ byl Arrakis - a jako poslední projekt, který Šaman vzal pod svou ochranu poté, co je vlastně ostatním na překážku, vidím letošní ParCon. Doufám, že se podaří dát dohromady partu, která jej dotáhne tak, aby se za nás nemusel stydět. Kvůli Šamanovi. Kvůli nutnosti pokračovat, kterou vždycky cítil.

Zemřel 25. 5. 2013 v 00:30 - na začátku Ručníkového dne. Brno nyní bude nosit ručník kvůli dvěma skvělým lidem.

Tož nazdar, strýcu! Byls moc fajn! A zatim!