Minimalismus jako životní nutnost
Poesie - Imprese
Vložil Mum alAthin   
Neděle, 26 Květen 2013 17:00

Celý svůj aktivní život jsem zahlcen slovy. Poslouchám stále stejné naučené fráze v telefonu, odpovídám jinými naučenými frázemi, sleduji banální reklamy a opakuji naučené fráze svých reklamních manažerů. Maily, maily, maily. Za běžný den napíšu pět normostran. Za posledních deset let jsem napsal jediný prozaický text, který vycházel z mého přesvědčení, ačkoli se jednalo o téměř doslovný překlad. Jsem pohřben frázemi - a přesto zůstávají slova, která je třeba uložit, která je třeba předat dál, která je třeba obklopit jiným kontextem. To je podstata básnictví. Držet slova při životě, dávat jim zajímavé významy, popsat svět co nejpřesněji a přitom neobvykle. Slova vytvářet, není-li zbytí, ale především je hledat a živit. Pro všechny, nejen pro těch pár básníků, kteří vám na čtení zatleskají a možná si vyměníte sbírky.

Odcházím z práce domů a slova mi chybějí. Toužím po širším slovníku češtiny v elektronické formě, off-line a s odkazy, abych mohl jen tak brouzdat českými slovy a jejich významy. Jsem vyprázdněný z frází a potřebuji znovu načerpat sílu. Vytvářet jiné formulace stále stejných situací. Slova, která mě nějak ovlivňují, která nějak vybočují z oné denní rutiny, musím ukládat do zvláštních přihrádek. Popisují mě a lidi kolem, určují mé uvažování. Můj byt je příliš malý pro pořádnou kartotéku a hromadu slovníků. Nikdy nevím, kdy půjdu jinam, nikdy nevím, kde budu zítra. Odkládám tedy slova do básní, popisuji svůj pohled co nejpřesněji a pokud možno bez užití frází. Je mi jedno, co tam vidí jiní - "co tím chtěl básník říci" je (a vždycky byl) zabiják poezie na všech úrovních školství. Buď čtenář něco vidí, nebo by se měl přesunout jinam, pokud si už dává práci se čtením.

Když vás to nezajímá, přepněte program!

A tak to bylo vždycky.