Pár slov za Šamanem
Vložil Mum alAthin   
Neděle, 26 Květen 2013 21:32

Zdeněk Zachodil, alias Tunelář, alias Big Shaman. Kaźdé z těch jmen něco znamená a povídání o každém by vydalo na jeden celý život. Syn, manžel, otec by se třeba vešel pod občanské jméno. Tunelář budiž vyhrazen pro jeho práci v podzemí, dolování uranové rudy, stavbu kolektorů, ale také vedení nejlepší SF speciálky v našem století a dlouholetou spoluorganizaci Draconu. Big Shaman pak dal světu Conan Society, vydupal nový brněnský con z ničeho a dalšími zázraky jej živil až podnes. Všechny tři ty životy žil propojeně, nikdy neodděloval, nešlo říci "teď jsem mluvil s tímhle" - vždycky to byl Zdenál v celé své kráse a ukecanosti.

 
Minimalismus jako životní nutnost
Poesie - Imprese
Vložil Mum alAthin   
Neděle, 26 Květen 2013 17:00

Celý svůj aktivní život jsem zahlcen slovy. Poslouchám stále stejné naučené fráze v telefonu, odpovídám jinými naučenými frázemi, sleduji banální reklamy a opakuji naučené fráze svých reklamních manažerů. Maily, maily, maily. Za běžný den napíšu pět normostran. Za posledních deset let jsem napsal jediný prozaický text, který vycházel z mého přesvědčení, ačkoli se jednalo o téměř doslovný překlad. Jsem pohřben frázemi - a přesto zůstávají slova, která je třeba uložit, která je třeba předat dál, která je třeba obklopit jiným kontextem. To je podstata básnictví. Držet slova při životě, dávat jim zajímavé významy, popsat svět co nejpřesněji a přitom neobvykle. Slova vytvářet, není-li zbytí, ale především je hledat a živit. Pro všechny, nejen pro těch pár básníků, kteří vám na čtení zatleskají a možná si vyměníte sbírky.

 
Věčný vydavatel
Poesie - Hluboká vlna
Vložil Mum alAthin   
Čtvrtek, 28 Únor 2013 03:22

V obskurních nákladech
tisknou se
k sobě jen v policích
prvotiny.

Snad další svazek
už vypsaný
bude zas lepší
bude jiný?

 
Píseň chrámu
Poesie - Hluboká vlna
Vložil Mum alAthin   
Pátek, 24 Srpen 2012 22:50

Ten lustr je krasnej
orezlej, olezlej.
Ale zlej.

Zrej!

 
Lux ex Machina 8
Poesie - Město dvou prázdnot
Vložil Mum alAthin   
Pondělí, 30 Červenec 2012 08:35

Odbíjejí devátou
až ke mně na záchod
a za oknem zní
spisovná trhovština.

Jo mladej pane
takovej pajzl
to není jen tak
musí se to umět!

Velikej starej kouzelník
na ploše tisíc ikon
sbírá sílu.

Dole v podbaří
jsou flikované dlaždice
na dotek nemrtvé.

 
My, děti Sítě
Svoboda - Děti Sítě
Vložil Mum alAthin   
Neděle, 26 Únor 2012 04:29

My, děti Sítě

Piotr Czerski

V mediálním diskursu snad není slovo nadužívanější než "generace". Jednou jsem zkusil spočítat, kolik generaci bylo vyhlášeno za posledních deset let, od známého článku o takzvané "Ztracené generaci". Bylo jich asi dvanáct a spojovalo je jedno: existovaly pouze na papíře. Skutečnost nám nepřipravila jediný hmatatelný, smysluplný a nezapomenutelný impuls, jehož společné prožití by nás jasně oddělilo od předchozích pokolení. Zatímco jsme jej hledali, zásadní změna přišla nepozorovaně: zapletla se do kabelů televize, protlačila pozemními i mobilními telefony a především přitekla všeobecně dostupným Internetem. Teprve dnes, po patnácti letech, můžeme pochopit, jak mnoho se změnilo.

My, děti Sítě - my, kteří jsme vyrostli s Internetem a na Internetu - jsme "generací", která ten termín naplňuje jistým podvratným způsobem. Nedostali jsme vnější podnět od reality, ale proměnu reality samotné; nespojuje nás obvyklý, ohraničený kulturní kontext, nýbrž vědomí svobody jeho výběru a sebeurčení.

Uvědomuji si, že při psaní příliš používám zájmeno "my" - naše "my" je mlhavé, nejasné a oproti starým škatulkám - přechodné a nestálé. Pokud říkám "my", znamená to "mnozí z nás" nebo "někteří z nás". Když napíšu "my jsme", znamená to "můžeme být". Používám to "my" jen proto, abych o nás vůbec mohl psát.

 
Claviculae Noctis
Poesie - Hluboká vlna
Vložil Mum alAthin   
Čtvrtek, 21 Červenec 2011 00:22

Celý den ceníš zuby
a hledáš kroužky
kam zapadají.

 
Nepřítel
Poesie - Nezařazené
Vložil Mum alAthin   
Pátek, 20 Srpen 2010 16:02
Ten muž jel krajinou
na knižním oři
se zlaceným hřbetem
šustivou bílou plání
přes křídovou zahradu
vidíš je? Žluté podkovy!

Co jenom znamenají?

Nebaví mě. Je papírový
spletený, plyšový, povolný.
A kdybych teď udělal tečku.

svého příběhu se nedožije...

Někdy jsem krutější než dítě.
 
Ztracené generace
Poesie - Hluboká vlna
Vložil Mum alAthin   
Čtvrtek, 21 Červenec 2011 10:42

Nikdy nic nemáme
jen tak.

Vždycky to přijde
zničehož nic.

A trapně
smrdí náhodou.

 

Anketa

Stále mi tu chybí