Celý svůj aktivní život jsem zahlcen slovy. Poslouchám stále stejné naučené fráze v telefonu, odpovídám jinými naučenými frázemi, sleduji banální reklamy a opakuji naučené fráze svých reklamních manažerů. Maily, maily, maily. Za běžný den napíšu pět normostran. Za posledních deset let jsem napsal jediný prozaický text, který vycházel z mého přesvědčení, ačkoli se jednalo o téměř doslovný překlad. Jsem pohřben frázemi - a přesto zůstávají slova, která je třeba uložit, která je třeba předat dál, která je třeba obklopit jiným kontextem. To je podstata básnictví. Držet slova při životě, dávat jim zajímavé významy, popsat svět co nejpřesněji a přitom neobvykle. Slova vytvářet, není-li zbytí, ale především je hledat a živit. Pro všechny, nejen pro těch pár básníků, kteří vám na čtení zatleskají a možná si vyměníte sbírky.

V obskurních nákladech
tisknou se
k sobě jen v policích
prvotiny.

Snad další svazek
už vypsaný
bude zas lepší
bude jiný?

Ten lustr je krasnej
orezlej, olezlej.
Ale zlej.

Zrej!

Odbíjejí devátou
až ke mně na záchod
a za oknem zní
spisovná trhovština.

Jo mladej pane
takovej pajzl
to není jen tak
musí se to umět!

Velikej starej kouzelník
na ploše tisíc ikon
sbírá sílu.

Dole v podbaří
jsou flikované dlaždice
na dotek nemrtvé.

My, děti Sítě

Piotr Czerski

V mediálním diskursu snad není slovo nadužívanější než "generace". Jednou jsem zkusil spočítat, kolik generaci bylo vyhlášeno za posledních deset let, od známého článku o takzvané "Ztracené generaci". Bylo jich asi dvanáct a spojovalo je jedno: existovaly pouze na papíře. Skutečnost nám nepřipravila jediný hmatatelný, smysluplný a nezapomenutelný impuls, jehož společné prožití by nás jasně oddělilo od předchozích pokolení. Zatímco jsme jej hledali, zásadní změna přišla nepozorovaně: zapletla se do kabelů televize, protlačila pozemními i mobilními telefony a především přitekla všeobecně dostupným Internetem. Teprve dnes, po patnácti letech, můžeme pochopit, jak mnoho se změnilo.

My, děti Sítě - my, kteří jsme vyrostli s Internetem a na Internetu - jsme "generací", která ten termín naplňuje jistým podvratným způsobem. Nedostali jsme vnější podnět od reality, ale proměnu reality samotné; nespojuje nás obvyklý, ohraničený kulturní kontext, nýbrž vědomí svobody jeho výběru a sebeurčení.

Uvědomuji si, že při psaní příliš používám zájmeno "my" - naše "my" je mlhavé, nejasné a oproti starým škatulkám - přechodné a nestálé. Pokud říkám "my", znamená to "mnozí z nás" nebo "někteří z nás". Když napíšu "my jsme", znamená to "můžeme být". Používám to "my" jen proto, abych o nás vůbec mohl psát.

Celý den ceníš zuby
a hledáš kroužky
kam zapadají.

Co jenom znamenají?

svého příběhu se nedožije...

Nikdy nic nemáme
jen tak.

A trapně
smrdí náhodou.